Korsika města a kultura

Korsika má přibližně 260.000 obyvatel, z toho více než 40 % populace žije ve dvou největších městech ostrova, v Ajaccio a v Bastii. Bastia je hlavní město departmentu Haute Corse a Ajaccio je hlavní město departmentu Corse du Sud. Obě města jsou ve vzájemné nevraživosti, avšak faktem je, že Bastia je nejvíce prosperující město ostrova a od 13. století také největší a nejdůležitější přístav Korsiky. Ajaccio naproti tomu vyniká jako turistické centrum pro návštěvníky ostrova a v současntnosti je sídlem správních orgánů včetně korsického parlamentu, Assamblée Corse.

Hlavní město Ajaccio ležíce na severním rameni největší stejnojmenné zátoky. Toto nejstarší město ostrova, nápadně podobné Neapoli, s příjemným klimatem, za který vděčí věnci hor. Hory chrání město před studenými větry ze západu a východu a tak zde neklesá teplota pod 14°C. Město je známé především díky Napoleonovi, je zde jeho rodný dům, katedrála, kde byl křtěn, muzeum s jeho křestním listem a mnoho pomníků. Právě s Napoleonovým pomníkem souvisí kuriozita tohoto města, Ajaccio rozhodně nebylo první město, které se pyšnilo, bistou či sochou tohoto slavného Korsičana. Až v roce 1850 se obyvatelé dočkali vytouženého pomníku, byl odhalen na Place Foche uprostřed kašny se 4 lvy, císař tu stojí na nepřiměřeně vysokém piedestalu v šatu římského konzula. Na hlavě má vavřínový věnec, v pravé ruce drží kormidlo, jež spočívá na glóbu a jelikož jeden Ajaccianům nestačil dnes jich má slavný vojevůdce hned několik.

Bastia živé obchodní středisko a přístav, bývalé hlavní město se nemůže pyšnit zrovna jednotnou architekturou, je zde vidět příliš mnoho stylů, z nichž nejcitelnější je italský. Město je centrem obchodního a zemědělského ruchu Korsiky. Přistav ohraničují dvě betonové hráze, které brání vlnám proniknout do umělé zátoky. Delší hráz je pojmenována „dračí“ po dobráckém tříhlavém draku, který pobýval na skále podobající se sedícímu lvu. Tento drak narozdíl od svých soukmenovců netoužil po něžných stvořeních, ale byl vegetarián. Dle pověsti, první hlava měla v oblibě celé tuňáky, druhá pak drobné rybky a třetí si gurmánsky pochutnávala na langustách.

Bonifacio město rozkládající se na vysokém vápencovém útesu, z kterého je možno vidět přes mořskou úžinu Sardinii zahalenou v modravém oparu. Město resp. pevnost se skládá ze dvou časti a to přístavní, v níž probíhá živý dopravní ruch s nedalekou Sardinií a horní časti tzv. Citadela, která obklopuje spravní budovu. Části jsou spojeny příkrými a širokými schody lemovány vysokými starobylými budovami, mnohé z nich označeny janovským znakem lva s korunkou připraveného ke skoku držícího prsen. Za zmínku též stoji také schody krále Aragonského. Legenda praví, že král Aragonský, chtíc rozšířit svá feudální práva také na Korsiku, se rozhodl toto město dobíti, kde však narazil na tuhý odpor obyvatel. Tak se náš feudál rozhodl dobít město od moře, proto nechal svými vojáky vytesat schody přes noc do skály, ale tato činnost byla díky hluku odhalena obyvateli města, pro které bylo již snadné prací vyčerpané vojáky odrazit, tím skončily královi pokusy o nadvládu města.

Corte, městečko se 6,000 obyvateli, v nadmořské výšce 600m se nachází na strategické křižovatce v údolí Golo, Tavignano a Restonica. Je úznáváno jako jakési tajné hlavní město Korsiky. V roce 1419 bylo cortské “vlaštovčí hnízdo” opevněno korsickým dobrodruhem, ve službách krále Aragonského. Roku 1459 vládli v Corte Janované. O 100 let později, v roce 1553 dali Corťané klíče od svého města národnímu hrdinovi Sampierovi Carsovi. Roku 1559 vzali násilně pod svá křídla Janované. Janované vládli městu dalších 200 let. Roku 1745 byl zvolen generál Jean Pierre Giaffori (doktor medicíny) cortským obyvatelstvem, aby vedl armádu proti Janovu. Corte je známé také díky filosofovi Pascalu Paolim, kterého měl za vzor i sám Napoleon, kterému vděčí město za založení první korsické univerzity v roce 1765.

Korsičané jsou věrni dvěma láskám: k rodnému ostrovu a ke své rodině. K cizincům jsou zdvořilí a pohostinní, ale chrání si své soukromí. Povahou jsou skromní, stateční, věrní. Mají zdravý smysl pro humor a pevný smysl pro čest. Své schopnosti prokázali v kontinentální Evropě, jako státníci, advokáty, vojenští důstojníci a filmový herci. Z Korsiky pocházejí slavní císařové tak i bandité. Tradice jsou zde pevně zakořeněné, snad nám všem známa korsická vendeta, tento zvláštní smysl pro čest a spravedlnost měl zřejmě kořeny v tuhé nadvládě Janova, kdy práva člověka byla pouze za peníze. Vendeta má na svědomí mnoho desítek tisíc mrtvých a to i celé rody. I dnes si Korsičané vyřizují účty, ale trochu jiným způsobem. Nepřátelé si navzájem ničí své butiky, propíchávají si pneumatiky nebo si poškrábou auta i když to známe asi všude a neříkáme tomu vendeta. V současnosti Korsičané vědí jak se má slavit a radovat ze života, každá větší víska má svého patrona, kterému jsou věnované oslavy a slavnosti, které doprovází divadelní a filmové představení. Každou slavnost zakončují paghjelles, což jsou tradiční písně interpretovány třemi zpěváky. Nejzajímavější a zřejmě největší slavnosti roku pořádanou na Velký pátek je procesí Catenacciu. Městem, kdy od kostela ke kostelu jde strašidelné procesí Confrérie du Saint-Sacrement (Bratrstvo nejsvětější svátosti), jinak také zvaný pochod kajícníku Le Catenacciu. Muži v bílých kápích vedou bosého kajícníka spoutaného řetězy v rudé kápi, nesoucího železný kříž vážící více jak 30kg.